Všichni si navzájem stále zrcadlíme. Vážně? Pořád NE!

Kdo to nezažil? Máte problém – nejlépe s někým, jdete si pro radu a dostane odpověď:

„To není jeho problém, to je tvůj problém!!! Jen ti zrcadlí to tvoje, to je tvůj vztek/neskromnost/lakota/nesnášenlivost…, ne jeho“.

BUM!

Také jsem to už mockrát slyšela a kdysi to bylo jedno z MÝCH dalších POPRVÉ v životě.

Tím začalo pro mě kdysi mé velké dobrodružství. Poznávání sebe sama, pozorování situací a lidí a toho, co mi to říká a co se mám naučit. Stalo se to součástí mého každodenního života. Každou situaci jsem převáděla na to, co mi to zrcadlí.

Jak by ne – tato „pravda“ se začala nabízet všude – na každém semináři osobního růstu, u každého guru či léčitele při sezení, psalo a píše se o ní v mnoha článcích, je toho plný internet, facebook nevyjímaje.

Dlouho jsem této „pravdě“ věřila a žila ji téměř bez výhrad. Díky ní jsem se hodně naučila a odpozorovala, i pochopila. 

Sem tam se začaly vyskytovat situace, kdy jsem si říkala, že se mi to nějak nezdá.

Šlo třeba o úplně obyčejné situace. Přijdu s dobrou náladou do obchodu, chci si koupit pečivo a paní prodavačka je nepříjemná a nevrlá. V klidu vyjádřím své přání, usměji se a poděkuji…kromě pečiva dostanu ještě kyselý pohled a další v řadě za mnou to samé.

Mnohokrát jsem si říkala: vážně mě zrcadlí? A co vlastně? Prohlížela jsem si situaci ze všech stran, i z nadhledu a řekla si: „Ne, tohle ale moje není, tohle je její příběh, ne můj.

Usmála jsem se na ženu prodavačku a popřála jí pěkný den. V takových situacích začaly mé pochybnosti o absolutním přijetí, že opravdu všichni a všechno mě zrcadlí.

Tolik mě toto téma oslovovalo, až jsem si do života přitáhla Příběh jedné ŽENY. Ten mi dal odpověď – a dnes ji posílám dál – tedy blíže k vám.

Přišla za mnou žena, v očích měla velikou únavu, ale také velkou úlevu. Svůj Příběh začala otevřeně vyprávět již po pár minutách. Toužila po pomoci, chtěla změnit svůj život.

„…nevím, jak v životě dál. Naše dcera byla tři roky často nemocná, postupem času čím dál častěji. Poslední dva roky se náš rodinný život točil v periodě 14 dní. Čtrnáct dní nemoc, týden až čtrnáct dní jakž takž „zdraví“. Zůstávala jsem víceméně sama doma s dcerou, manžel musel chodit do práce. Dopisovali jsme stále nějaké úkoly do školy, až jsme skončili prakticky v režimu „domácí škola.“ Takto intenzivně celé dva roky. Přišli jsme také o několik „přátel“. Nebyli jsme schopní si nic naplánovat, nikoho pozvat na návštěvu a ani nikam dojít na návštěvu.

Také jsme dostávali zaručené rady:

Dcera vám něco zrcadlí. Musíte na to přijít, pak bude zdravá! Asi máte doma nějaký větší problém, asi mezi vámi partnery!“

Ano, měli jsme problém – kašel a to, proč dcera nemůže dýchat.

Starší dcera tím velmi trpěla. Měla pocit, že se vše točí jen kolem té mladší – a měla pravdu – jen si to vykládala tak, že ji už nemáme tolik rádi. Žili jsme v permanentním střehu a „krizovém režimu.

Zkusili jsme vše – alternativní postupy včetně přírodního léčitelství a vyhlášených léčitelů (čaje, bylinky, homeopatie..). Nic z toho nepomáhalo!!! Dali jsme se do rukou i klasické medicíny – takže antibiotika a nakonec i foukačku s kortikoidy na dýchání, což se v určitou chvíli ukázalo jako spásné řešení, protože dcera opravdu nemohla dýchat. Jako přírodní žena a zastánce všeho přírodního jsem přijala i toto.

Dceři se začalo LÉPE dýchat, to ano, ale i tak byla stále nemocná v intervalech čtrnácti dní.

Paní doktorka začala s plánováním dalších vyšetření a začala rozvíjet nápady na různé diagnózy. Většina z nich byla děsivá.

Nemohla jsem to celé nějak pochopit,“ říká žena. „Nedávalo mi to smysl. V hloubi duše jsem věděla, že všechno je nějak jinak, než se na první pohled zdá.“

Pátrala jsem, proč dcera pořád kašle a zkoušela vše možné i nemožné, jen abychom se mohli už nadobro rozloučit s kašlem.

Řeknete si obyčejný KAŠEL, ale nám převrátil život na ruby a zdálo se, že se to snad nikdy nezlepší.

Podrobila jsem dceru i sebe mnoha terapiím a vyslechla si mnoho rad a doporučení od různých specialistů a přátel. Velmi těžké pro mě bylo, že se všichni shodli na tom, že problém jsem JÁ. Že dcera je nemocná ze mě!!! Že mi zrcadlí – mou nespokojenost, nešťastnost, monotónnost po všech těch letech doma s dětmi a únavu a nevím co ještě a že mám vše pustit a nedržet.

Řeknu vám, že jsem pustila vše, co se dalo… kromě vlastní moči,“ říká žena. „A výsledek stále žádný.

Věděla jsem, že musím vykročit z bludného kruhu, ale nevěděla jak. Všichni ukazovali prstem na mě – že já jsem příčina. Bylo to zoufalé. Nenacházela jsem pochopení a podporu nikde a u nikoho.

Propadala jsem už zoufalství. Můj život se smrskl na léčení dcery z kašle. Byly jsme spolu permanentně zavřené doma, samy, bez přátel dospělých i těch malých – dětí. Všichni byli buď už v práci nebo ve škole. Širší rodina se tvářila, že TO nevidí a že to je jen kašel.

Dostávala jsem i rady odejít do práce, že dcera je na mně závislá a že to pomůže v konečném efektu uzdravit všechno – tedy i ten kašel.

Navzdory všem názorům mého okolí jsem cítila, že je to celé nějak jinak a že i kdybych do té práce moc ráda šla, že vlastně nemůžu – kvůli dceři. Že moje místo je teď doma, u dcery – i přes všechny frustrace, že se sama nemohu realizovat někde v práci mezi dospělými.

Cítila jsem se neskutečně unavená fyzicky i psychicky. Cítila jsem se jako ve vězení. Došla jsem do bodu, že jsem skutečně vyzkoušela vše, na co jsem dosáhla a že už mi zbývá jen víra, že se to jednoho dne spraví. 

Už jsem vážně nevěděla, jak dále. Můj muž mi byl oporou, jak po svém mohl a dokázal.

Jednoho dne se stal skutečný ZÁZRAK!

Do života nám vstoupila žena – léčitelka. Požádala jsem ji o pomoc a ona mi odpověděla: „Dobře, podíváme se na to a uvidíme, nakolik se to dá zlepšit.“

Po jedné návštěvě dcera přestala s těmi úporným kašli a začala normálně dýchat.

Ještě teď, když vám to říkám, se mi chce plakat štěstím, jak jsem vděčná. Často v duchu děkuji této ženě, že nám pomohla.

Moc mě zajímalo, v čem byl celý ten zapletenec a problém.

Paní léčitelka mně vysvětlila, že dcera neměla Energetické centrum dýchání napojené na Zdroj – zdrojovou energii, ale měla jej napojené na Energetické centrum trávení, a aby mohla dcera vůbec dýchat, brala si energii z něj. Což způsobovalo velké permanentní oslabování trávicího systému, ale hlavně, do dýchacího systému proudila zcela jiná kvalita energie než měla. Bylo to jako, kdybychom chtěli po autě na benzin, aby jelo na naftu.

A když holčička onemocněla, její vlastní energetický systém byl tak slabý, že nestačil pokrýt potřeby jejího těla, a tak jej musela doplňovat energií maminky.

Proto maminka podvědomě cítila, že nemůže odejít do práce – ani nikam, protože byla náhradním energetickým zdrojem pro svoji dceru. Tím, že maminka zůstávala doma s dcerou, dělala jen tu nejlepší „práci“ a podporu pro svou dceru.

Nakonec tak jednoduché! Ale přijít na to! Je to ryze Příběh malé slečny, která měla potíž se špatně otočenou čakrou dýchání. Žádné zrcadlení. Maminka v jejím životě sehrála důležitou roli – dobře cítila, že je důležité, aby byla své dceři nablízku. Dobře pochopila, že její místo je po určitou dobu doma s dcerou. Že musí na dobu, než se dcera uzdraví, odložit jakoukoli svoji seberealizaci – seberealizaci, jak je vnímána obecně společností.

Jsem přesvědčená, že na úrovni duší je vše v pořádku – holčička si potřebovala zažít v tomto životě a v tomto čase, jak chutná pocit důvěry v blízkého člověka a že je možné se spolehnout na blízkého člověka. Také ochutnat bezpodmínečnou mateřskou lásku a jak je důležité se řídit intuicí. Maminka jí velice dobře posloužila svým příkladem – navzdory všem názorům o zrcadlení jim nepodlehla a nevzdala to.

Někdy i obyčejné koleno nebolí proto, že je v člověku málo pokory, ale proto, že je oslabená dráha žlučníku.

Rozlišovat mezi tím, co je ZRCADLENÍ a CO NENÍ ZRCADLENÍ a tím, kde začíná a končí PŘÍBĚH MŮJ a někoho druhého, je VELKÉ UMĚNÍ.

Jsme zvyklí často „papouškovat“ bez přemýšlení názory druhých. A jsou vůbec papoušci tak hloupí a moudré sovy tak moudré, jak se říká? O tom možná někdy příště.

Žena, která za mnou přišla, si potřebuje teď především odpočinout a nabrat síly. A také si zase zvyknout na to, jak žít a naplňovat normální každodenní život, ne krizový režim. Po ustavičné mnohaměsíční péči o dceru vyhořela.

Potřebuje teď svoje osobní lázně a wellness pro duši i tělo – a také čas na to, aby načerpala energii a spojila se zase sama se sebou. Její klíčovou otázkou je, čím by teď mohla svůj život začít vyplňovat. Zatím neví… ale to už je jiná kapitola. Věřím, že když zvládla zkoušku s dcerou, toto je jen otázka ne příliš dlouhého času.

Na cestě za jejím uzdravením společně pracujeme se zdrojovou energií v HLADINĚ THÉTA a jako další energetickou podporou také s ESENCEMI BUSH FLOWERS.

Krásné dny nejen v odlesku zrcadel.

Andrea Viola Sluková

 

 

Andrea Viola Sluková
Jsem léčitelkou duší. Mým posláním je probouzet v druhých lidech lásku a zdroje ke zdraví, štěstí a hojnosti ♥♥♥ Láska je nejmocnější energií na Zemi i ve Vesmíru. Každý den se mohou dít zázraky. Svůj život tvoříme každou myšlenkou, každým okamžikem. Můj příběh si můžete přečíst zde>>